Dětští vojáci

„Vojenští velitelé ovládají dobře metody, které z dětí činí dobře seřízené a velmi efektivní zbraně, zastrašit je a vychovat podle vlastního přání není až tak těžké. Vyzbrojeny lehkými zbraněmi mohou být stejně dobrými, a možná i lepšími vojáky než dospěli. Dají se totiž přimět k věcem, kterých často dospělí nejsou schopni .“ (Obara Otunnu, zvláštní zmocněnec OSN pro otázku dětí ve válečných konfliktech)

V pravidelných i nepravidelných vojenských oddílech dvaceti zemí světa působí v současnosti kolem 300 000 dětských vojáků, child soldiers, neboli invisible children-neviditelné děti (odhad francouzské sekce Dětského fondu OSN – UNICEF). Podle fondu je verbování dětí do armády systematické, v případě, že odmítnou, jsou jednoduše uneseny a zařazeny do bojových oddílů. Dětští vojáci jsou pověstní svojí krutostí a bezhlavou odvahou, se kterou se účastní bojových akcí. Na územích, která dlouhodobě procházejí válečnými konflikty, vyrůstají generace mladých lidí, kteří prožili část dětství jako přímí účastníci zabíjení, znásilňování a rabování. Válčící oddíly se jim staly rodinami a násilí denním programem. Nezáleží na tom, zda se jedná o dívky či chlapce. Dívky jsou vystaveny největšímu riziku vyplývajícímu z jejich tradičního postavení ve společnosti.

Je svým způsobem alarmující, do jaké míry je tento jev rozšířen. Často i osmileté děti (Kolumbie, Barma, Uganda, Sierra Leone, Súdán) jsou unášeny a nuceny bojovat za věc, které nemohou vůbec rozumět. Teror, vymývání mozků, drogy, znásilňování a páchání krutostí na „nepřátelských vojácích" a civilním obyvatelstvu je na denním pořádku - neboli oficiálně v bojových akcích. Velitelé v těchto případech dávají přednost dětským vojákům, čili dětem, protože jsou snáze manipulovatelné a jsou schopné v určitém počtu páchat ta nejneuvěřitelnější zvěrstva. Dopady výše uvedeného na psychiku dětských vojáků jsou nezměřitelné. Po skončení konfliktu musí většina z nich začínat znovu. Někteří ( pokud přežili) se dokonce vrací ze zajetí po řadě let. Nejenže všichni ztratili část cenného dětství, neumí číst, psát a každou noc se probouzí tlačeni můrou válečných prožitků, ale vstupenku do života nezíská ani ten, kdo se i přes určité malé možnosti účastní rehabilitačních programů podporovaných mezinárodními organizacemi. Rodina ve většině případů neexistuje a ocitnout se v některém z mnoha sirotčinců je velkou pravděpodobností, ale nepřitažlivou i vzhledem k řadě prožitých "dobrodružství ". Ve chvíli, kdy nejsou nikde vítáni, se nachází nejblíže okamžiku vrátit se do prostředí, které opustili, i když do něho byli násilím zataženi. Svět dítěte je světem o sobě a za normálních okolností se liší od světa dospělých. Ve válce a podobných konfliktech je těžké hledat normální okolnosti. Vytváří si vlastní pravidla a logiku a co se pozorovatelům zvenku může zdát strašné a nelidské, klidně zapadá do času a morálky války. Násilí se před dětmi nezastavuje a ve válkách a konfliktech pro ně neexistují ochranné zóny. Jaký je to pocit, když voják zabije dítě? A jaký může mít pocit dítě, které zabije vojáka, nepřítele, protivníka, dospělého člověka?

Potyszová, K: Dětští vojáci, 2009