Ochrana dítěte dle zákona

Deklarace práv dítěte:

Deklarace práv dítěte byla podepsána dne 20. listopadu 1959 v New Yorku. Stanoví, že všichni lidé mají stejná práva, a to bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, majetek, rod nebo jiné postavení. Obsahuje celkem 10 zásad. Každé dítě bez výjimky má právo požívat práv stanovených touto deklarací.

Úmluva o právech dítěte:

Navazujícím dokumentem v oblasti týkající se práv dětí je Úmluva o právech dítěte, která byla přijata v New Yorku 20. listopadu 1989. Po základním právu na život, jméno a státní příslušnost má dítě právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, mravní a sociální rozvoj a mají nárok na zvláštní péči, pomoc a odpovídající právní ochranu. Stát se přijetím této úmluvy dále zavazuje, že učiní opatření potřebná k ochraně dětí před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, vykořisťováním, mučením, trýzněním, nelidským zacházením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání. Státy se zavazují chránit dítě před vykonáváním práce, která pro něj může být nebezpečná, nebo by mohla bránit jeho vzdělání, poškodit jeho zdraví či jeho rozvoj. Smluvní strany této úmluvy učiní veškerá možná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě. Při spáchání trestného činu osobami mladšími osmnácti let nebude těmto ukládán trest smrti ani trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu. Státy zavedou taková opatření, aby se osoby mladší patnácti let přímo neúčastnily bojových akcí a zdrží se povolávání těchto osob do svých ozbrojených sil. Povinností státu je také zajistit náležitou ochranu dětí postižených konfliktem a podporovat jejich fyzické i psychické zotavení a sociální reintegraci. Pro dohled nad naplňováním této úmluvy byl zřízen Výbor pro práva dítěte, jemuž státy pravidelně předkládají zprávy o opatřeních i obtížích při plnění závazků podle této úmluvy. Každý stát dále své zprávy zpřístupňuje široké veřejnosti. Jednáním o provádění úmluvy mohou být přítomny i odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených národů, do jejichž oblasti spadají projednávaná ustanovení. Zároveň také mohou být vyžádány i názory jejich odborníků. (CRC, 1989)

Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů:

Nejdůležitějším dokumentem, který se zabývá problematikou dětí v ozbrojených konfliktech je Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů , přijatý v roce 2000 Valným shromážděním OSN v New Yorku a platný od roku 2002. Protokol se skládá ze 13 článků. Smluvní strany se v něm zavazují, že všemi možnými nástroji zamezí členům ozbrojených sil mladším osmnácti let účastnit se přímo bojových akcí a zdrží se jejich povinného povolávání. Dále zvýší minimální věk pro dobrovolné povolávání osob do svých národních ozbrojených sil oproti věku 15 let stanoveném v Úmluvě o právech dítěte a přiloží prohlášení, které stanoví minimální věk dobrovolného povolávání. Jedinými dvěma státy, které tento Protokol nepodepsaly jsou Spojené státy a Somálsko.

Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce:

Vzhledem k tomu, že výraz „nejhorší formy dětské práce“ pro účely této úmluvy zahrnuje i nucenou a povinnou práci, včetně nuceného nebo povinného odvodu dětí k účasti v ozbrojených konfliktech, a také práci, při které může být poškozeno zdraví, ohrožena morálka nebo bezpečnost dítěte, je tato úmluva další, kterou by měly státy ratifikovat v zájmu dítěte a učinit okamžitá opatření k zajištění zákazu a odstranění takovýchto forem dětské práce. Všechny smluvní strany této úmluvy navrhnou a zavedou akční programy, které budou účinné a povedou k odstranění nejhorších forem dětské práce.

Potyszová, K: Dětští vojáci, 2009